Důvěra
Komu věříte? Rodině, přátelům, svým láskám, nebo nikomu nedůvěřujete? Důvěra je hrozně důležitá věc. Nesmíme věřit každému, ale přitom to ani jinak nejde. Někdo se svěřuje svým přátelům, někdo má všechny tajemství, přání a touhy zamknuté uvnitř sebe a nikomu je nechce ani za mák vydat.
Já? Mám nespočet přátel, ale když jsem přemýšlela o důvěře v přátelství, došla jsem k závěru, že není ani jeden z mých přátel, který by o mě věděl úplně vše. Mám přátele, kterým říkám, jak se mám, co dělám a třeba nějaké obecné životní změny. Jsou pro mě tady tací, kterým říkám podrobnosti ze svého života i když ne zdaleka všechny. Ale i přesto je tu někdo, kdo o mě ví vše. Někdo komu důvěřuji na tolik, že mu dokážu říct vše. Je to můj imaginární přítel. Nevím, jak se jmenuje, ani jak vypadá. Ale i přes tohle všechno ho znám skrz na skrz. Vím, jaký je. Je naprosto pozorný a ohleduplný. Poslouchá mě; podrží mě vždy, když je mi nejhůř; má radost, když jí mám já; a hlavně mi důvěřuje. Jsou věčery, kdy si připadám, že bez něj bych to nezvládla a přesně v ten okamžik tu pro mě je. Někdy se vtělí do mého polštáře, abych ho cítila, když ho obejmu. Když potřebuju něco stisknout, abych věděla, že nejsem sama.
Snažila jsem se ho pojmenovat, ale zatím se mi pro něj nehodilo žádné jméno.
Proto jsem moc ráda, když mám přátele a cítím, z jejich vyprávění jejich důvěru ke mě. Vím, jak je pro mě těžké důvěřovat někomu a proto je i svým způsobem obdivuji